Rubriky
Jedlý les

Jak zasadit ovocné stromy

V následujícím článku vám popíšu svou zkušenost, jak jsem sázel ovocné stromy dle principů permakultury a jedlého lesa.

Ještě dřív než jsme koupili pozemek, tak jsem věděl, že chci mít svůj ovocný sad, kde bude mnoho různých druhů ovocných stromů. Takže jakmile jsme měli pozemek a byla příležitost, tak jsem se pustil do svého dlouhodobého záměru vysázet ovocný sad.

Předně je potřeba říci, že ovocné stromy je nejlépe sázet buď na podzim po opadu listí (dokud není zmrzlá půda), nebo brzo na jaře (poté co rozmrzne půda).

Není moc vhodné sázet stromy v létě během sucha. Stromy pak nemají čas se dostatečně zakořenit a zvyknout si na místní klima. Navíc může dojít i k teplotnímu šoku a strom poté shodí listí a rychle umírá.

Co se týče sázecích metod, tak jsem objevil takové 2 hlavní metody. Jedna je všeobecně uznávaná mezi zahrádkáři (i zahradnictví jí doporučují) a druhou jsem objevil mezi americkými permakulturními pěstiteli.

První metoda sázení

První metoda je taková, že vykopete výrazně větší jámu (3-4 x větší než kořeny či bal sázeného stromu), na dno dáte hnůj či kompost a následně usadíte strom zhruba tak, aby byl konec kmínku v rovině se zemí (tak jak původně rostl ve školce).

Poté smícháte původní zeminu s kompostem (50 na 50) a obsypáte stromek a upěchujete, aby zde nebyly žádné vzduchové kapsy. Zeminu zarovnáte až do úrovně se zemí. Hloubka jámy minimálně 100 cm a šířka 60, podle velikosti stromu.

Obrázek, který jsem našel u jednoho zahradnictví

Zkoušel jsem takto zasadit několik stromů, ale osobně mi přijde tato metoda zbytečně fyzicky náročná, drahá na materiály a trochu omezující do budoucna.

Neboť takový stromek se má jako v bavlnce a jakmile proroste kvalitní zeminou, tak narazí na dno jámy a dál neporoste. Takový strom bude většinu života pak závislý na vaší péči.

My máme u nás např. hodně jílovitou půdu a musel jsem proto i zvážit ten případ, kdy voda zůstává na dně jámy a stromu poté uhnívají kořeny a časem celý strom chcípne.

V létě zase naopak půda rychle vysychá a strom si těžko udržuje potřebnou vláhu.

Neříkám, že je tato metoda špatná, ale když sázíte více stromů (nebo celý les či sad), tak vás tato metoda bude stát zbytečně moc sil a peněz.

Tím se dostáváme k druhé metodě, která mi dává větší smysl.

Druhá metoda sázení

Druhá metoda naopak nevyžaduje kopání hluboké jámy a míchání mnoho různých zemin. Fyzicky je také poměrně náročná, ale aspoň nemusíte kopat metrovou jámu.

Stromek naopak sázíme trochu výše, aby se kořeny netopily na dně jámy v jílovitém podloží.

Nejprve si vykopeme větší poloměr kruhu (cca 3-4 x větší než je bal stromku). Nekopeme však příliš do hloubky. Já jsem např. jen odstranil drny a narušil struktury hlíny (prokypřil), poté jsem vykopal jednu menší jamku uprostřed a vsadil do ní stromek a opěrný kůl (bambus).

Hlínu s ničím nemícháme a necháme původní zem (je to tak lepší, neboť si na hlínu zvykne a nebude tak závislý na naší péči).

Kůl přivážeme a stromek zarovnáme. Strom nesmí být přiškrcený, ale zároveň se nesmí vyklat a podpěra musí dostatečně držet i při silném větru.

Následně si připravíme nějaký kvalitní vyzrálý kompost a můžeme smíchat s dalšími potřebnými látkami. Já osobně míchám kompost, trochu písku (pokud máte jílovitou hlínu), perlit (provzdušnění), dřevěné uhlí (živiny).

Kořeny můžete posypat i tzv. mykorhizou, což jsou symbiotické houbičky, které zlepšují zdraví, růst a celkovou kondici stromu.

Poté zasypeme celý kruh tou námi namíchanou směsí a vytvoříme takový malý kopeček. Strom díky tomu bude mít výživu, než se uchytí a kořeny půjdou více do šířky.

Hlínu jemně udusáme (rukou) nebo opatrně nohou. Pokud máme prostokořený stromek, tak během zasypávání s ním trochu zatřepeme, aby nevznikly vzduchové kapsy. Hlína by měla pevně držet a stromek nesmí být uvolněný.

V kopečku uděláme malý žlábek, aby nám voda držela u stromu a neodtékala pryč.

Celý kruh pořádně zalijeme, dokud se nám voda nedrží na povrchu a sledujeme, jak postupně odtéká.

Poté přikryjeme dostatečnou vrstvou mulče, aby hlína nevysychala a strom si udržoval potřebnou vlhkost. Jako mulč můžeme použít štěpku, kůru, slámu nebo další přírodní materiály.

Mulč se bude postupně rozkládat a nanesený kopeček nám bude klesat, až nezbude skoro nic. Je tedy dobré mulč pravidelně obnovovat. Slouží jako hnojivo a zlepší strukturu půdy.

Časem si strom bude tvořit vlastní mulč tím, že mu opadají listy. Proto listy nikdy neshrabáváme a necháme je jako hnojivo, pokud nemáme s listím jiný záměr či jinou pokrývku půdy.

Pokud máme více rostlin a stromů na jednom místě, vznikne zde časem les, který bude po pár letech plně samostatný a nepotřebuje už zalévat, ani hnojit. Je k tomu však potřeba zvolit správné místo, druhy stromů, rostlin a mít stromy ve správné vzdálenosti.

Naším záměrem je, aby les byl jedlý a samostatný zároveň. Nebráním se nějakému občasnému prostřihu stromů, ale jinak mám radši nechat přírodu pracovat samostatně, jen jí poskytnout vhodné podmínky.

Ovocný sad na začátku zimy

Stromy jsem sázel spíše blízko sebe, neboť máme omezený prostor a hodně druhů, které chci vyzkoušet. Je možné, že časem bude potřeba les upravit, ale nyní je v plánu vytvořit maximálně hustý jedlý les.

Ještě existuje třetí metoda, kterou jsem však vyzkoušel pouze v malém měřítku, neboť již vyžaduje úpravu pomocí bagru a hodně peněz za velké množství materiálu. Je to tzv. Miyawakiho metoda a píšu o ní více v článku: Jak si založit vlastní mini les ve vyvýšeném záhonu.

V dalších článcích se chci podělit o své poznatky ohledně rostlinných guildů a možností výroby vlastních hnojiv.

O vývoji a úpravě lesa napíšu v dalších článcích.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.